Luděk Hanák: „Moje profese byla láska na první pohled.“

Luděk Hanák: „Moje profese byla láska na první pohled.“

Skoro každé ráno ho můžete potkat na mohelnickém náměstí, když jde pro čerstvé pečivo. Všimnete si ho určitě. Bude trendově oblečený, a zaujme vás tedy už na prvním pohled. Mluvím o skromném návrháři, který i přes celosvětové úspěchy zůstal věrný své rodné Mohelnici a rodinnému obchůdku Butik Hanáková, kde ho najdete téměř denně. Tento mladý muž a tatínek dvou synů v loňském roce oslavil životní jubileum a převzal ocenění Stříbrný jehlan, a to nejenom za to, že jako jeden z mála dokáže dvakrát do roka vyprodat mohelnický kulturní dům svou tradiční módní přehlídkou, ale hlavně za to, že se může řadit mezi Mohelničany, kteří své město proslavili a zviditelnili po celém světě.

Každé město má své osobnosti i vy jste jednou z těch mohelnických. Jak myslíte, že by se měla osobnost chovat?

Já si vlastně ani jako osobnost nepřipadám. Myslím, že je u nás spousta zajímavějších a úspěšnějších lidí, než jsem já, ale je pravda, že se mi v životě pár věcí povedlo, což spousta Mohelničáků ani neví. Vyprodané sály jako například Žofín nebo přehlídka na Pražském hradě, spousta fashion weeků a stovky přehlídek po celé ČR, na Slovensku a také ve světě, a to nesmím opomenout spoustu akcí a soutěží Miss, a to i těch nejprestižnějších. Vždy jsem ke všemu přistupoval s pokorou a toho se držím. Kamkoliv jsem jel a s kýmkoliv jsem se setkal, vždy jsem se snažil být skromný a díky tomu mě často zvou na stejné akce znovu a to je to nejlepší vyznamenání.

Vedle vašich celorepublikových a světových úspěchů by se mohlo zdát, že vyprodat sál mohelnického domu kultury pro vás bude maličkost, je to tak?
Udělat v Mohelnici kulturu, a hlavně na ni nalákat dostatek diváků není lehký úkol. Přehlídka Top styl má určitou výhodu v tom, že na ni přijdou nejenom místní, ale hlavně moji zákazníci, tedy lidé z celé republiky. Můj pracovní tým je moje rodina. Rodinná pohoda a silné zázemí je na přehlídce cítit. Všichni jsou pak spokojení a příjemní. Je i důležité, že se nám daří dostat do Mohelnice hvězdy, ať už přehlídkových mol u nás, tak i těch návrhářských, a to je i pro nás skvělá vizitka a ocenění naší práce. Upřímně řeknu, že bych bez rodiny nebyl vůbec nic. Sám jsem vlastní rodinu a děti dlouho neměl, proto je to teď pro mě můj největší životní úspěch a moc si to užívám. Zažít úspěch a potlesk je krásný pocit, ale slyšet syna říkat táto je mnohem víc.

Váš rodinný obchůdek je v Mohelnici už 30 let. Myslíte si, že je tradice důležitá?

Ano, letos v květnu je to 30 let, co obchod maminka otevřela, a je to jeden z nejstarších obchodů v Mohelnici. Dodnes si pamatuju na květen 1990, kdy byla fronta až ke kostelu a všichni si chtěli nakoupit. Tenkrát máma prostě zkusila otevřít butik, aniž sama tušila, že vymýšlí nejméně 30letou tradici. V obchodě jsem s ní fungoval a hlavně se učil od začátku. Postupem času jsme si vybudovali klientelu, která k nám jezdí ze všech koutů naší republiky. Myslím, že je to hlavně proto, že se snažíme ženám poradit, že pracujeme s jejich postavami, abychom nakonec vykouzlili nejenom dokonalý outfit, ale hlavně aby se v něm jeho majitelka cítila dobře. Dnes už většina zákaznic chce, abych je v našem obchodě obsluhoval přímo já. Čehož si velmi vážím a snažím se jim vždy vyjít vstříc. I já jsem se koncem loňského roku přehoupl do druhé poloviny mého života a vím, že toho chci ještě hodně stihnout a dokázat.

Pandemie, šití roušek, zavření obchodu… Jak jste to prožíval?

Na začátku nikdo nevěděl, jak dlouho budou mimořádná opatření trvat. První 3 týdny jsme jen šili roušky. Dnes už máme zase otevřeno a já si opět užívám kontaktu se zákazníky a mou vášeň, tedy kreativní módní myšlení. Ale musím říct, že mám za sebou dva krásné měsíce, které jsem mohl intenzivně trávit s mou rodinou, mými syny. Za tento čas jsem moc vděčný.

V úvodu tohoto rozhovoru říkáte, že vaše profese byla láska na první pohled, co byste k tomu řekl?
K módě mě přivedla maminka, které vždy ráda šila, pletla a háčkovala. I já sám v soukromém životě jsem měl a mám oblečení a módu velmi rád. Mám chvíle, kdy chci být hodně vidět, ale i ne. Proto miluji černou, ale i barevnost. Móda mě musí oslovit. Velký důraz kladu na detail a kombinování. Například jdu v obleku s motýlkem a doladím ho teniskami. Snažím se vždy improvizovat a dát tomu, co mám na sobě, něco navíc. Kvalitní móda nemusí být drahá, dá se koupit za rozumné ceny. Chce to dát oděvu detail a ozvláštnit ho. Proto se vždy snažím do žen, které oblékám, vžít a pomoct jim najít to pravé přesně pro ně. Podle motta „Každá žena může být krásná“.

Další článek:
Předchozí článek: